Skotské dojmy

Týden plný, ne vždy skvělých zážitků, jsem si opravdu užila. Jedna z ne tak skvělých věcí je, že je Skotsko neskutečně daleko. První dvě noci jsme spali v autobuse, takže jsem byla kompletně rozlámaná. Po čtvrté ranní jsme se nalodili na trajekt, takže nás čekal východ slunce na moři. Bylo to kouzelné.

Ráno jsme dojeli do Londýna, kde jsme začali v sídle Jindřicha VIII., Hampton Court, kde mě naprosto oslnily zahrady. Odteď je pro mě Velká Británie zemí narcisek.

Pořád vzpomínám na sál v paláci, kde promítali něco o historii na strop a na zemi ležely ohromné měkké matrace, do kterých se dalo skočit a pak to blažené ležení... Rozhodně doporučuju navštívit :)
Dál jsme pokračovali do Edinburghu, odkud je fotka třech telefonních budek. Nemůžete odjet z Británie bez takovéhle fotky. Prostě ne.

Na nádvoří edinburského hradu jsme měli to štěstí vidět a slyšet kapelu v krojích s kilty. Škoda, že mám jen obraz, protože hráli bezvadně.

Příroda ve skotské vysočině Highlands, kudy jsme projížděli směrem k jezeru Loch ness, které je v podstatě nezajímavé. Ne tak krajina kolem. Ta byla nádherná.

 V dalších dnech jsme se podívali na zbytky katedrály v St. Andrews, města, odkud pochází golf.

 Ve Skotsku totiž nikdy ani trochu nefouká. Haha. Skoro nás to sfouklo z věže.

A nakonec den v Londýně. Měli jsme celodenní rozchod, a protože jsem už v Londýně byla, zaměřila jsem se na míň profláknuté památky, i když kolem parlamentu a oka jsem šla taky. Líbila se mi čínská čtvrť, Soho, pak jsem strávila asi hodinu a půl v primarku na Oxford street, což byl totální očistec a z posledních sil jsem se dovlekla do Britského muzea. Zase skvělé muzeum, kde bych mohla strávit opravdu hodně času.

Sraz byl v půl osmé na nábřeží u London Eye. Na nohou víc puchýřů než pencí v peněžence, ale bylo to skvělé. Určitě bych sem chtěla zas.