GERMANY 05: Místo kde bydlím

Minule jste si mohli přečíst spoustu postřehů týkajících se mojí školy. Samozřejmě je to všechno subjektivní, jelikož jsem v jedné škole a rodině na jednom místě, v obrovské zemi, takže se to nedá brát doslovně. V tomto článku se dozvíte například jaké je tu mám:

POČASÍ

Jsem tu od poloviny srpna, a to už začal podzim. Obecně se tu počasí střídá o hodně rychleji, než u nás - přímořské klima. Během půl hodiny 4 prší a svítí sluníčko, často zároveň. Také je tu vlhčeji a často mrholí, takže brýle téměř nenosím. 

OKOLÍ

Trochu podobná placka jako Třeboňsko, akorát bez lesa, jen aleje mezi loukami a podél cest. A protože jsem v Šlesvicku Holštýnsku, pasou se tu ty strakaté černobílé krávy. Od Labe jsem asi 20 km, stějně jako od Hamburku. Jak už jsem dříve zmiňovala, tradiční domy jsou cihlové s rákosovou střchou a vypadají nádherně, ale co jsem se tu bavila, tak mi řekli, že ten rákos je neuvěřitelně drahý, ale hlavně ho snadno napadá určitý druh plísně, takže nic nevydrží. Náš dům je také cihlový, natřený na bílo s tmavou střechou. Dům hned pod ochranou hrází u Labe. 

JÍDLO

Nevím jak jiné rodiny tady, ale v mé hostitelské rodině se jí opravdu hodně zdravě. Skoro všechno je bio, anebo ze skleníku a záhonů ze zahrady. A co nevyroste na zahradě, koupí se u sedláka. Samozřejmě máme i věci z obchodů, ale rozhodně ne tolik, na co jsem zvyklá. Každý den mám k snídani müsli s čerstvým, které si sama namíchám, což mi vyhovuje a  rozhodně v tom budu pokračovat i doma. Školní rozvrh s obědem, narozdíl od toho čekého, nepočítá, ale už jsem si zvykla, takže mi oběd ve 4 odpoledne zas tak nevadí, není to tak každý den. Víkendová snídaně je super. Jelikož je tu pečivo poměrně drahé, míváme ho jen o víkendu, k tomu vejce, se kterým se hraje ťukací hra. Vzájemně si klepnete a komu neprasklo, vyhrál. Komu prasklo, může začít jíst. Přijde mi to milé a veselé. A protože snídáme poměrně pozdě, oběd není, až "čaj o čtvrté" s pečivem a salátem.

Jinak mezi tradiční jídla tu patří Bratwurst, popřípadě Currywurst, který prodávají u stánku v pěší zóně. Tady na severu jsou taky velmi časté Fischbrötchen, houska obložená uzenou rybou s trochou omáčky a zeleniny. Jsou vynikající a rozhodně byste je měli zkusit. Dále bych mohla jmenovat Sanddorn, česky rakytník, ze kterého je vynikající sirup a je součástí mé nejoblíbenější zmrzliny Sanddorn-Buttermilch.

GERMANY 04: School

V prvním zážitkovém článku z Německa jsem v psala o nejzjevnějších rozdílech, a jelikož se můj čtvrtý týden blíží ke konci, rozhodla jsem se udělat větší shrnutí a první téma je:

 Navštěvuji vyšší stupeň gymnázia, neboli Oberstufe, kde jsou třídy rozděleny podle zaměření. Já jsem se rozhodla pro Sprachprofil, zaměřený jazykově. Můžete si ale vybrat zaměření na jakýkoli předmět. Každý pak dostane svůj individuální rozvrh. V naší třídě je nás celkem 26, z toho dvě holky jsou studijně na rok v zahraničí, a jak jsem se bavila s ostatními, je tu zvykem, že přibližně polovina studentů takto studuje. Jsme holčičí třída, kluky máme jen 3.

Ve třídě je to už na první pohled je to jiné, lavice ve všech třídách stojí po obvodu, ne jako u nás v řadách. Zvoní, ale je to spíš gong, stejný jako když jsem chodila do školy v Rakousku. Jenže zvoněním se tady nikdo moc neřídí. Hodina začíná, když učitel přichází do třídy, což bývá různě, někdy dřív, ale většinou později, a končí, když je práce hotová. Dlouho jsem se také musela soustředit, abych se automaticky nepostavila, když učitel přijde do třídy. Hold zvyk je železná košile.

▲▼▲

Opravdu mě nadchlo, jak jsou všichni v hodinách aktivní. S tím jsem se u nás nesetkala. Možná je to i tím, že učitelé pokládají jednoduché otázky a žáci se nebojí ptát. Moc se mi líbí, že když někdo něčemu nerozumí, zeptá se a učitel poprosí jiného žáka, aby mu to vysvětlil. Dvě mouchy jednou ranou. U nás všichni, kteří nepochopili, mlčí.

V hodinách se hodně mluví, diskutuje a každý může vyjádřit svůj názor a každá nová perspektiva se cení. Nebo si svoje slohové práce opravujeme navzájem, čímž se učíme hledat chyby, a až poté je můžeme dobrovolně dát ke kontrole učiteli. 

Vztah žáků a učitelů mi připadá přátelštější než u nás, hodiny nejsou tak vážné a učitelé s žáky vtipkují, výjimečně ujede nějaká nadávka ale setkala jsem se i se sarkastickými narážkami, které byly dosti demotivující. Učitel řekl: "Nick je můj nejoblíbenější žák." a jiný zas "to jste tak hloupí, nebo co?" Neumím si to u nás představit.

Mě osobně vadí neustálý hluk, ale možná bych si zvykla. Jelikož nejsou ve třídě všichni stejně staří, někdy je rozdíl i 3 roky, je to dost zvláštní. Dost mi vadí neustálé výbuchy smíchu mladších spolužaček, které učitel ani nijak nenapomíná.

GERMANY 03: Last week

Mám se fantasticky a jsem nesmírně šťastná, že se mi naskytla tahle příležitost a já ji využila. Mám skvělou rodinu, která mě bere všude s sebou. Když něco řeknu špatně, opraví mě, a když si na nějaké slovíčko náhodou nemůžu vzpomenout, vysvětlí mi ho. Našla jsem si tu dvě úžasné kamarádky, což je skvělé pro mě a hlavně mojí němčinu. Kecáme v jednom kuse.

Co se školy týče, tak můj dojem, že se nic moc nedělá, posiluje. Každou chvíli nám odpadají hodiny, a jelikož tu mají dvouhodinovky tak jsou to hned dvě. Dvě hodiny volna, super ne? Jo, ale to by nesmělo lejt proudem a vy trčet hodiny na schodišti ve škole.

Ale teď zase veseleji. Nedělní noc byla hamburskou nocí divadel, kam mě moje rodina vzala. Nejdřív jsme jeli lodí na Alsteru, a poté jsme viděli tři krátká vystoupení. Queenz of piano, dvě úžasný klavíristky, pak saxofonový kvintet a nakonec komika ve stylu 20. let, na což byla moje němčina krátká. Večer jsem si náramně užila. Stejně tak nedělní blešák, kam jsme spolu s K. vyrazily. O tom, jak jsem se nechala unést chystám new in.

GERMANY 02 What's different

cz: Sice jsem tu jen pár dní, ale dost dlouho na to, abych si všimla nějakých mezi životem tady a v Čechách.

► Všichni tu jezdí na kole, takže jsem ani nemohla netrefit do školy. Prostě jsem se připojila k houfu takových 20 lidí a jela. Jen teda jezdí hrozně pomalu.

► Cyklista má vždycky přednost a nikdo neukazuje, kam zatáčí. Já mám s řidiči soucit, takže ukazuju.

► Skoro všechny domy jsou cihlové.

► Ve škole se tu nepřezouvá, bundu mám hozenou přes židli a celý den ji tahám v ruce. A nemám si kam dát věci, takže jsem ráda za naše skřínky.

► V hodinách se hodně povídá, každý se zapojuje se svým názorem a diskutuje se. U nás mám pocit, že si napíšeme, co učitel řekne a ticho.

► Učitel se hodně ptá, a nechává nás přijít na řešení.

► Předměty se navzájem prolínají, takže na němčině se neřeší jen struktura textu, ale i morální otázky o kterých text pojednává.

► Obvykle jsou předměty dvouhodinové, ale mám pocit, že toho díky diskuzi stihneme tolik, jako u nás za jednu hodinu.

► Nevím jak u vás, ale na naší české škole je tělocvik docela pohodička, což se o tom zdejším říct nedá. A věci si člověk ráno přinese a celý den se s nimi tahá.

► Téměř všichni píšou plnicími pery a tiskace nebo takovým hodně kulatým písmem, takže moje písmo je tu exotika. :-)

► Všichni tu nosí conversky, většinou bílé.

► Poznámky se nepíšou do sešitů, ale kroužkových bloků a pak se to dává do desek, takže ve finále sebou taháte tunu zbytečných papírů.

Těší mě, že jste se dočetli až sem a třeba se dozvěděli něco nového. Určitě se můžete těšit další zážitkové a zkušenostní články. A fotky taky budou, omlouvám se, že ještě nejsou, ale jsem holt lenoch :-)

en: I'm here only few days, but I think it's long enough to see some difference.

► Everybody is going to school by bike. You can't get lost, simply you follow an usual group (20 people) which takes you to the school. They cycle really slowly.

► The cyclist has alway priority and nobody shows which direction is he going. I have sympathy with the drivers so I show with my hand.

► Here are almost only brick houses.

► You don't have to take another shoes at school and there's no place to put your things during lessons, so you carry your jacket all day.

►  A lot of is spoken in the lessons. Everybody says the opinion and then debates. In my opinion, in our school only the teacher speaks and nobody asks.

► The teacher asks and lets us to find the solution.

► There are usually two lessons of the same subject in a row.

► Almost all are writing with a ink pen and has a big round font so my font is here a little bit exotical.

► Everyone wears converse, usually white.

► You write your notes in a spiral notebook and then you organise it in a folder so you carry lot of unuseful paper.

Thanks for reading and I will sure write more about my stay here and I'm sory that I don't post any photos. I will do it as soon as possible. :-)

GERMANY 01

cz: Po týdnu dobrodružného cestování v obytném přívěsu jsem opět v civilizaci, lapená v síti, a můžu konečně psát. Dorazila jsem ke svojí náhradní, neskutečně milé a přátelské rodině. Po prvotních nesnázích, kdy mě zaskočily adresy, kde mají tři domy v ulici stejné číslo, bydlím nakonec v tom největším zámku, co v ulici byl. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Spolu se mnou tu bydlí ještě dvě Češky, takže jsem si napoprvé nepřipadala tak ztracená. Při vybalování všech krámů co jsem si s sebou dovlekla jsem taky nevěřila vlastním očím. Skříň doma i po finálním zapnutí kufru vypadala stále plná, stejně tak jako moje přechodná skříň tady.

Do školy jsem jela na kole, kde jsem se sešla s učitelem, který mi sestavil rozvrh a ukázal mi první třídu. Pak už jsem si musela poradit sama. První předmět byl Kunst, neboli výtvarku, kde jsem ke svému štěstí potkala několik holek, které u nás byly v červnu na výměně. Následovaly dvě hodiny filozofie a dvě hodiny fyziky, kam bych bez jejich pomoci vůbec netrefila. S novými a složitými slovíčky na filozofii jsem občas měla problém, ale snažila jsem se zapsat si všechno, čemu jsem nerozuměla. Teď překládám, učím se a těším se na další den. :-)

en: After one week of adventurous travelling with caravan I'm back in civilization, with internet so I can write again. After some difficulties (I didn't know, that three houses could have the same number) I found the house, which was the biggest and most beautiful in the street. I arrived to German family in the evening, litle bit tired and I was relieved that they are so kind and friendly. Two Czech girls live now with me here and I'm really happy that I'm not alone and have someone here.

My first day I cycled to the school where I met the teacher who gave me my schedule. Then Fortunately my first lesson was Arts and I met there some girls I knew from our school exchange. Without their help I could never find the classes because they are in three buildings. Then I have two lessons, philosophy and physics. So many new and complicated words were said at the philosophy lesson that I was happy when It was over. I wrote it all down, now I'm translating and learning. I look forward to the next day :-)

Two days in Strasbourg

Jak už jsem psala, na soutěži o Evropské unii jsem vyhrála zájezd do Štrasburku, spolu s dalšími padesáti studenty z Jižních Čech. Vyráželi jsme ve 4 ráno z Budějovice, takže jsem se opravdu nevyspala, a plány dospat to v autobuse nevyšel. Nejdřív jsem si povídala se svým novým sousedem a zbytek cesty jsem četla Orwellovu Farmu zvířat, v angličtině. Je to fantastická knížka, a čte se úplně sama.

První zastávka byla v technickém muzeu v Sinsheimu, kde mají na střeše letadla, do kterých můžete po schůdkách vylézt. Je to fantastický zážitek, ale největší dojem na mě muzeum udělalo tím, že vedle historických aut a vlaků stály figuríny v dobovém oblečení, spousta a spousta figurín, spousta doplňků a bot. Prostě pastva pro oči.

Skotské dojmy

Týden plný, ne vždy skvělých zážitků, jsem si opravdu užila. Jedna z ne tak skvělých věcí je, že je Skotsko neskutečně daleko. První dvě noci jsme spali v autobuse, takže jsem byla kompletně rozlámaná. Po čtvrté ranní jsme se nalodili na trajekt, takže nás čekal východ slunce na moři. Bylo to kouzelné.

Ráno jsme dojeli do Londýna, kde jsme začali v sídle Jindřicha VIII., Hampton Court, kde mě naprosto oslnily zahrady. Odteď je pro mě Velká Británie zemí narcisek.

Flohmarkt in Hamburk

Hned druhý den, po mém příjezdu do severního Německa mě moje náhradní rodina vzala do Hamburku, konkrétně do čtvrtě Schance. Kde byla obzvláště vysoká koncentrace různých divných lidí. Neviděla jsem jediný neposprejovaný dům. Na jednom z náměstí stály plastové bedny s různými rostlinami, byla to zahrada pro chudé a pro bezdomovce, kterých tu byla taky spousta. Zrovna v téhle čtvrti, kde tolik lidí nemělo střechu nad hlavou byly ulice plné designových obchodů, drahých restaurací a kaváren. Po chvíli chození různými uličkami jsme natrefili na blešák. Sice jsem párkrát na blešáku u nás byla, ale tam prodávalo jen pár lidí. Tady se různé stolečky s harampádím deky a stojany táhly přes spoustu ulic. Bohužel jsme se sem dostali až v šest večer, takže někteří už začali balit a jiní měli zabaleno, ale přesto jsem našla několik zajímavých věcí.

Jako první jsem natrefila na stoleček se šperky, kde jsem si nakonec po dlouhém váhání vybrala brož a jedny opravdu zajímavé náušnice. Slečna, která mi věci prodávala byla velmi hovorná, takže jsem si ještě procvičila němčinu, a asi jsem se jí zdála sympatická, protože mi dala ještě růženínový náramek zadarmo.

Jak bylo v Holandsku

Krásně. Jen příliš málo času na cokoli. Na povídání s našimi holandskými kamarády, na spánek, na památky,nákupy, psaní blogu, učení se na zkoušky. Prostě to celé mělo být ještě o týden delší.

Za týden jsme toho stihli hodně. Byli jsme v Amsterdamu, podívat se na hráze Delta plan, viděli nejvyšší bod Holandska, ztratily se v labyrintu, koupali jsme se v moři a taky jsme lyžovali. Měla bych vysvětlit to lyžování: Na kopci z hlušiny z uhelných dolů postavily gigantickou halu, která je klimatizovaná, je v ní pět různých strmostí kopce a jezdí tam šesti-sedačková lanovka, kotva a dva pásy. Naprosto mě to ohromilo, i když ten "kopec" byl menší než na Lipně. 

Bohužel se mi stala ještě taková nemilá věc, že jsem v Holandsku zapomněla foťák. Poslední den, než jsme odjeli ke škole, kde jsme měli nastoupit do autobusu domů jsem si ještě fotila dům, kde jsem byla. Potom jsem si sedla do auta a položila si foťák na klín. A pak jsem se musela připoutat, no a protože jsme vzadu seděli tří, dalo mi to spoustu práce. Během toho mi foťák někam spadl a já na něj při všem tom zmatku, loučení, objímání a skupinovém focení zapomněla. Takže ho budu mít nejspíš až někdy v říjnu, čímž se moje blogová tvorba značně komplikuje.

Jinak, užila jsem si bezva nákupy v Amsterdamu. Fotky toho, co jsem si koupila jsem teda bohužel nemůžu dát, ale rozhodně uvidíte v outfitech. Koupila jsem si modrou buřinku, hnědý retro svetr s odepínacím límečkem, vínové skinny, hořčicové triko a boty. Pak ještě pár drobností z výprodejů, ale to snad ani nestojí za řeč.

Co bylo, co bude

Za poslední dobu jsem vás velmi nepěkně zanedbávala. Měla jsem perné dva týdny, ale teď už mám konečně další dvě zkoušky za sebou, takžeto můžu všechno napravit. Sice mě kvůli mému ročnímu studiu v zahraničí čekají další čtyři, ale s nimi to ještě není tak horké. Mimo jiné mě se teď nemůžu dočkat zájezdu do Holandska, kde na nás bude čekat prima parta šesti studentů, kteří u nás byli letos na jaře. 

Rozhodně se těšte na nové holandské outfity, kvůli kterým, ještě pořád nemám zabalený kufr (který je samozřejmě příliš malý), i když odjíždím už zítra ráno. Já se těším na spoustu nakupování, volno, zajímavé zážitky a samozřejmě na to, jak budem mluvit anglicky.

Ještě chystám pár DIY návodů, které už mám rozmyšlené, některé dokonce hotové a nafocené, ale ještě jsem se nedostala k tomu, abych přetavila materiál ve články.

A kdyby někoho náhodou zajímalo, kam přesně jedu, tak je to ten "camfourek" vpravo dole, mezi Německem a Belgií.

Nog een fijne rest van de dag!

(Hezký zbytek dne!)