V prvním zážitkovém článku z Německa jsem v psala o nejzjevnějších rozdílech, a jelikož se můj čtvrtý týden blíží ke konci, rozhodla jsem se udělat větší shrnutí a první téma je:
Navštěvuji vyšší stupeň gymnázia, neboli Oberstufe, kde jsou třídy rozděleny podle zaměření. Já jsem se rozhodla pro Sprachprofil, zaměřený jazykově. Můžete si ale vybrat zaměření na jakýkoli předmět. Každý pak dostane svůj individuální rozvrh. V naší třídě je nás celkem 26, z toho dvě holky jsou studijně na rok v zahraničí, a jak jsem se bavila s ostatními, je tu zvykem, že přibližně polovina studentů takto studuje. Jsme holčičí třída, kluky máme jen 3.
Ve třídě je to už na první pohled je to jiné, lavice ve všech třídách stojí po obvodu, ne jako u nás v řadách. Zvoní, ale je to spíš gong, stejný jako když jsem chodila do školy v Rakousku. Jenže zvoněním se tady nikdo moc neřídí.
Hodina začíná, když učitel přichází do třídy, což bývá různě, někdy dřív, ale většinou později, a končí, když je práce hotová. Dlouho jsem se také musela soustředit, abych se automaticky
nepostavila, když učitel přijde do třídy. Hold zvyk je železná košile.
Opravdu mě nadchlo, jak jsou všichni v hodinách aktivní. S tím jsem se u nás nesetkala. Možná je to i tím, že učitelé pokládají jednoduché otázky a žáci se nebojí ptát. Moc se mi líbí, že když někdo něčemu nerozumí, zeptá se a učitel poprosí jiného žáka, aby mu to vysvětlil. Dvě mouchy jednou ranou. U nás všichni, kteří nepochopili, mlčí.
V hodinách se hodně mluví, diskutuje a každý může vyjádřit svůj názor a každá nová perspektiva se cení. Nebo si svoje slohové práce opravujeme navzájem, čímž se učíme hledat chyby, a až poté je můžeme dobrovolně dát ke kontrole učiteli.
Vztah žáků a učitelů mi připadá přátelštější než u nás, hodiny nejsou tak vážné a učitelé s žáky vtipkují, výjimečně ujede nějaká nadávka ale setkala jsem se i se sarkastickými narážkami, které byly dosti demotivující. Učitel řekl: "Nick je můj nejoblíbenější žák." a jiný zas "to jste tak hloupí, nebo co?" Neumím si to u nás představit.
Mě osobně vadí neustálý hluk, ale možná bych si zvykla. Jelikož nejsou ve třídě všichni stejně staří, někdy je rozdíl i 3 roky, je to dost zvláštní. Dost mi vadí neustálé výbuchy smíchu mladších spolužaček, které učitel ani nijak nenapomíná.
